DVĚ ENDURA – DVA SVĚTADÍLY 4.6-23.6.2011

Díl II. :-)


DVĚ ENDURA – DVA SVĚTADÍLY 4.6-23.6.2011


Účastníci: dvě endura – tři cestovatelé 13-ti státy


CZ-SK-UA-RO-BG-TR-GR-MK-AL-MNG-HR-BiH-HU


Mladí duchem i tělem :-)
Michal r.v.1982 & Zdeňka ,,Kochaš‘‘ r.v.1986 na Honda Varadero r.v.2000


Mlád již jen duchem :-(:-)
Helmut - ,,Heli‘‘ r.v.1960 na BMW 1200GS Adventure r.v.2009


14.den 17.6.2011 – pátek
Nasedáme, máváme na rozloučenou a ,,vyhánění vlka z gatí‘‘je již minulostí :-(
A že bylo krásně ve Vrasně :-):-):-). Michal na svém opraveném oři opět vybral krásnou trasu s minimem hl.cest a po dálnici jen velmi krátce – co by zrychlený přesun ke klášterům Meteora, poblíž města Kalambaka. Míjeli jsme i posvátnou horu Olymp – ovšem co by to byla za posvátná hora, jež by nebyla zahalena hustými mraky, které nás občas pokropily mírným letním deštíkem:-). Mírně měníme naše plány a chceme se vydat na Olymp a zkouknout ona posvátná místa. Ovšem nějak jsme prošvihli tu správnou odbočku :o), ale nakonec jsme nelitovali. Vyjeli jsme ,,jen‘‘na její úpatí - projeli malebnou vesničku a na takové mýtince si udělali nádherný piknik – už vím proč někteří ortodoxní bikeři ,,Chary & spol‘‘ tak milují volnou přírodu…byl to jeden z nejhezčích zážitků – klídek – pohoda – kafíčko na plyňáku + vitam.tyčinka – úžasné výhledy – moooc dobrý a po cca hoďce a půl se loučíme s Řeckým božstvem a kvapem ujíždíme nádhernou krajinou vstříc dalšímu silnému zážitku – skalním klášterům Meteora. Těsně před - či spíše pod oním - skalním městem nacházíme kemp, lehce smlouváme cenu: za motky + stany máme dát 45€ :-(, ale obytňák pro 3 os i s motkama za 30 éček :-), chce to smlouvat a smlouvat :-):-):-). Tož honem vysvléct a vařit, bo pánko domácí nevařil (moc práce) a mimo chlazené pivko (ešče že) neměl zhola nic. Ale umývárky a jinak vše kolem - OK:-). Jak jinak všude po kempu hafo koček a jedna z nich se stala příčinou úsměvné noční scénky:-):-):-). Michal se Zdeňkou - opět hody ,,obžerství‘‘ a všelijakých pochutin v plánu měli :-), tož hop na koňa a mazal pro rýži, konzervy a pod. a ve finále jsme zblajzli opět můj Adventure-pytlík, bo vařili a vařili až připekli :-( a rozvařili :-). Ale piva bylo dost, aji šnapsu a hlad je vlastně převlečená žízeň, ne?! Tak ,,najedeni‘¨až se nám nohy podlamují – hygiena - úklid a nakutě. Já abych dal mladý prostor:-) se točím zadnicí k nim (připomínám na opačném konci karavanu jsem spal ) a rychle – honem se snažím usnout, ať maj klídek na …ééé - však víš co myslím, ne?! Ještě než zaberu, tak slyším takové šustění a škrábání a si říkám no mohli ještě chvilku vydržet ne, až vytvrdnu, tu slyším ten zvuk sílí á jde do tuhého i takové mlaskání divné, tak dělám urpuťáka, že jako již nevím o světě, když v tom jako na povel všici tři sedíme na postelích někdo po nás lítá a vřeští jak tur, kolem hlavy mi něco prosviští - rozplácne se to o přivřené okno a za vřískotu mi to sletí do klína a tak furt dokola než našmátráme vypínač a spatříme zcela vytřeštěného kocoura, co neví kudy kam a to okno, kterým běžně lezl do obytňáku a ven, jsem mu zavřel… My - netuše, že hladový kocour je uvnitř - jsme zalehli, a mourek začal šmejdit v našich věcech a hledat mňamku, místo toho sebe i nás vyděsil k smrti:-):-):-).
Malá zmínka o místních motorkářích – bylo jich v kempu celkem dost a dle SPZ samí Řeci, ale snad jen jeden mávnul na pozdrav a jako že by družba a tak něco, ani náhodou:-(

15.den 18.6.2011
To se mi to hnedka vstává líp, když nemusím balit stan a to vše kolem:-), opět hicna jak c.p už z rána, tož zase jen do dresu a moto džínů s chrániči a už si to mažeme a valíme na ,,mnicha‘‘ a pak směr Makedonie…a tímto okamžikem se již budeme jen a jen vracet a přibližovat se k domovům :-(:-).
Popisovat a líčit tady stavby a tu nádheru a mystičko klášterů Meteora by bylo neefektivní, to musí zažít každý na vlastní kůži a vřele návštěvu doporučuji.
A tak jsem tam nechtěl, takže veliké díky Michale a palec nahoru:-). Fotky všem jistě napoví a řeknou daleko více, než mé kostrbaté psaní…
Ani jsme nemohli zhlédnout všechnu tu krásu a nádheru – dva dny by bylo tak akorát, nedá se nic dělat musíme dál a dál a cesta to byla nádherná jak kolem klášterů, tak i směrem do vnitrozemí na hranice s Makedonií a potkat kousek od klášterů u cesty značku varující před medvědy a kousek dále, že je nutno míti sněhové řetězy, bylo taky prazvláštní:-). Musíme natankovat a tak si u jedné pumpy v malé vesničce plníme po hrdla a i naše potřebovala vláhu v podobě dobré zmrzky a kávičky. Vedle u stolíku seděli ml. lidé s dcerkou, takovou ubreptanou a usmátou a stále po nás pokukovala:-) tož to víte fešáci jeden jak druhý, jen ,,Kochaš‘¨nám v tom dělal ,,bordel‘‘:-), tak i naznačuji prstíkem (tý malý) počkej něco Ti donesu a du do motky štrachat bombony a samolepku…ale jak byla koketka, tak si nevzala z ruky nic, ani když jí rodiče vybídli, tak finta – položit vše na opěradlo křesla a čekat až se chytí :o) – pár vteřin a hup šup už měla vše v kapsičce a zase pusinku od ucha k uchu:-), tak se loučíme i s rodiči, pár slov s jedním místním co nás láká na mistrovství světa v enduru, jež se zrovna jelo v okolí Meteora v Kalambaka koná, ale my máme svůj vlastní závod a myslím si, že krásnější a taky delší…moc, moc si tu cestu užíváme a už stojíme na hranicích s Makedonií (Florinaa v bezcelní zóně beru flašu Metaxy+doutníčky, bo je třeba zase večer spálit chrobáka, ne). Cesta z Bitola k Ohridu byla z těch nej – hornatá-zatáčkovitá-zelené lesy, nu prostě nádhera. Právě pro tyto krásné chvíle a zážitky jezdím. V jedné z pasáží dojíždíme dva místní bikery na supersportech, tož nic než chytnutí sazí v laufech mého ,,helmuta‘‘ nemohlo následovat :-). Hoňka jak prase a opět jeden z maníků málem nedal táhlou utahovačku, uff opět o fous – tak si říkám dost kokotin a zavírám plyn. Kluci – závodničtí, jak vidí že to balím – stejně mi neujeli :-) mávaj s palcem nahoru :-). Jojo ono se řekne nabalený GSo nemá šanci, ale třeba Peter Pauhof ví své, viď:-):-):-), jak jsme uštvali dva borce na žehličkách z C.di Ampezzo na Falzarego :-) - to bylo maso…
Máme hlad, je dost hodin a tak hledáme nějakou slušnou hospůdku a hle, skoro za keříky schovaný ukazatel, že doleva a pak rybářská bašta…jelikož to bylo v takovém fofru - kdy jsme padali z hor dolů, tak jsme to přejeli a kousek se vrátili, co bašta – pračka peněz jako pstruží eko - farma, a tam česky mluvící kuchtík a my tři + provozovatel, takový body-bulding v teplácích a vyholenou hlavou, ale slovo dalo slovo a máme luxusní apartmán pro tři s večeří a bezpočtem třetinových piv, to vše za 73€ a fakt hogo fogo a jen my tři, coby ubytovaní :-(:-). Kuchtík popovídal i co neměl, nebo nechtěl :-), že se v Praze oženil a po létech práce v lux hotelu i rozvedl a odstěhoval zpět do Makedonie. Byl to hezký večer, byť jsme měli v plánu dojet dál, ale nakonec jsme byli rádi a spokojeni.
(Hotel EKO CENTAR DOLGAC na mapě hledej Openica).

16.den 19.6.2011 neděle
Ráno opět budíček v podobě znělky večerníčku ,,Křemílek a Vochomůrka‘‘ – nesnáším ty dva namalované paňáce :-), dáváme lehké šňadaňko a nezbytná fotečka s kuchtíkem a prý společníkem toho ,,body-buldinga‘‘ :-(, ale ženské neukázali ,,parchanti‘‘ asi poznali, že jsem na cestách už 14dnů a bez ženský:-):-(:-). Že by se mi ,,to‘‘ už tlačilo i z očí :o). V tyto dny jsme již byli v kontaktu i s kamarády z CZ, kteří drandili po kopcích Albánských (Venca - Radim+jeden) a že je máme navštívit a tak, ale nakonec jsme se nepotkali, kluci lehce změnili místo a my opravdu měli jiné cíle, plány a cesta do Albánských hor by nás stála mnoho sil, peněz a hlavně času navíc, tož jen po telefonu zda jsou OK a loučíme se s tím, že dáme pokec na grilování v Krkonoších u Boba?! Aby mne Venca n..al, oznámil jen tak mezi řečí, že do jejich kempu dojel autobus 30-ti ženských s koly a oni že jsou jen tři :-) a kamarádům se má pomáhat, ne?! Ale člověk míní a ,,Kochaš‘‘ mění:-), že nic nebuuude a tak sedíme na svých strojích já i Michal hubu-koutky dole a tiše si pod přilbou zanadáváme, že jako jak mohlo být fajn s kamarády:-):-):-). Po pár km přijíždíme k městu Ohrid i stejnojmennému jezeru, dáváme pauzu na fotečky a pak zcela kochačka podél jezera se zastávkou na kávičku a valíme na Albánii.
Cestou k hranicím dojíždíme stařičký MB a v něm dva mladé lidi, co na nás mávají a smějí se a při čekání na odbavení se chtějí družit, jenže ouha oni jsou novináři z Francie tuším a ona mluvila Anglicky a tak si trošku pošprechala pouze se Zdeňkou, že kam jedem, odkud jsme a tak…dali nám nějaké sl.tyčinky my jim nálepečky a byli velmi příjemní a sympatičtí – pozor, nebylo to posouzeno dlouhým odloučením od ženy :-):-):-).
A tady okamžitě za čarou šok - ve všech směrech – cesty rozjebané – bordel -šoféři prasata jak c.p a v těch odpadcích u moře se válejí Alboši a strašně si užívají koupáni:-(
Přijíždíme do prvního města - Pogradec po hlavní a náhle před námi zákaz vjezdu - jednosměrka, zcela jsem přehlédli jakoukoliv odbočku či ukazatel, že musíš jinudy, krátká porada a už si to valíme jednosměrnou v protisměru :-(…Za Pogradcem valíme podél pobřeží do Buqezë a začínáme stoupat do hor Eubasanu. Cesta již dobrá, ale šoféři ani popisovat to tu nelze a to nejhorší nás má teprve čekat :-(. V horách i nížinách si cestu moooc užíváme a fotí jen Zdeňka za jízdy - okolní hory a přírodu mají vzkutu nádhernou a neříkám že se tam opět někdy na ,,helmutovi‘‘nevydám, ale asi opravdu jen a jen do hor mimo civilizaci. Celkem krásně to vystihnul můj kamarád – světa i Albánie znalý, který mi odepsal na mou sms, kde že se nacházím: ,,Ty vole, co tam děláš – mazej pryč a jak Tě alboši nesežerou – přežiješ všechno‘‘:-):-):-) a měl pravdůůů…
Padáme z hor do údolí, po nyní velmi pěkných cestách a taháme za plyn jak se patří, až při jednom předjížděcím manévru se tak tak vlezem do jedné z ostrých zatáček, ale to k tomu tak nějak patří – Alboši jezdí z pruhu do pruhu bez blinkrů :-( a že je předjížděn mu dělá pramalou starost a tak vesměs předjíždíme přes plnou dvojitou v protisměru, aby bylo dost místa, kdyby náhodou – vycházelo to:-). Blížíme se k většímu městu Elbasan a s ním se nám vkrádá do podvědomí i hlad a ne malý, tak stavíme v protisměru u pěkné restaurace, ale ouha Zdeňka se nám nějak kroutí, že prý bříško a je to tady pomyslím si 14dnů na cestě a už je v tom:-). Povídáme ji, to bude hlad a ten se musí zahnat:-), sedíme pod baldachýnem, neb z klimatizované restaurace, která by byla přišla vhod, nebylo vidět na mašiny. To co nám naservírovali – mimochodem velmi ochotní a příjemní číšníci - jako v Alkronu – několik chodů po sobě jdoucích a to bylo na naše stažené bříška prostě veliké sousto – pozor a velmi chutné:-) suma sumárum za 3lidi 27€ čili 9€ na os a fakt hooodně a moooc dobrý. Začínal se nám ale rýsovat problém a ne malý – jediná ženština v naší grupě se nám svalila na zem v slzách a děsných křečích:-(. Povoláváme číšníka, že kde je tady nemocnice a ten povolává opět kuchtíka a ten taky kdysi byl v Praga a v Ostrava (beztak skořápkář na Václaváku a v OV na pěší zóně:-)), že kde nejblíž do nemocnice:-(. ,,Kochaš‘‘ ale odmítá se slovy, že to bude dobrý a jde na toaletu z níž se vrací se stejnou grimasou s jakou na ni šla:-(. Po chvíli nasedáme na oře a dle rady kuchtíka, nejedeme lepší cestou směrem na Durrës a dál na MNG, ale bereme to pohořím napříč a dobře jsme udělali – chceme přeci něco vidět a zažít a ne hrkat po dálnicích, ne?!
Jen jsme začali stoupat do fakt prudkých – koukám pod náma najednou obrovská továrna – železárny a strojírny - snad, tak jako u nás v OV a já kovaný frézař a soustružník tedy beru za brzdy a že fotečky, ale jen z mobilu:-(. Chvilka zdržení a koukám, že mě Michal nezaznamenal. Skáču na ,,helmuta‘‘ a že si to tady užiji – samá levá pravá, jedna se vrací, druhá se táhne, kvalita sice das ist hruza, ale rozpičouřený z dopoledních krásných cest, ztrácím soudnost - milivteřina blbého odhadu - pozdě na brzdu a v pravé vracečce mi jde př.kolo do pr…e a já jak motokrosař jen instinktivně předešlápnu co nejdál, ať nelehnu, ale to mne zase nakopne a jdu do protisměru na svodidla – oči vyvalené, eště že bylo plexi, tak nevypadly na tankvak a mezi půlkami ani kapka potu neprošla, bo v protisměru Ford Transit plný vyvalených Albošů. Naštěstí již stál (asi mě z toho strmilováku viděl dřív než já jeho, že jedu jak o život) a čekal, jak ,,ten idiot na motorce‘‘ dopadne. Nu já se o svodidla jen lehce otřel a zůstal levou nohou na svodidlech, jako že se frajer kochám, ale šoférovi jsem pokývnul s palcem nahoru, že díky a u mě dobrý – s ledovým klidem kývnul a sám ukázal, ať jej v poklidu objedu a vrátím se tam, kam patřím :-) (hl. že tu píšu, že Alboši jezdí jako prasata, co?!) Potřeboval jsem se uklidnit a rozdýchat mou největší krizovku za celou cestu, uff bylo to o fous opravdu a jen díky šoférovi z dodávky, jsem se mu nepodíval, v jakém stavu má výfuk a podvozek jeho obstarožní Ford:-).
Kousíček snad, 100m nad místem mé příhody sedí na kameni Kochaš s Michalem a čekají kudyma že se to uvolní či horem či spodem, kolem nás stádo koz a nakonec mizí Zdeňka a i s kozama (rohatýma) :-) v houští a po drahé chvíli vychází a na tváři lehký úsměv hurááá:-):-):-)dost se jí ulevilo a nám ještě více... kdo by se o nás staral :-(, ale vlastně stejně nám nevařila a spala jen s jedním :o)…
Nádherné výhledy nám poskytla cesta přes pohoří a po jeho hřebenech a já se rychle uklidnil, bych chtěl vidět, kdo by mi někde do hor v Albánii nad městem Elbasan nosil čerstvé květinky :-(. S příjezdem do Tirane, hl. města Albánie houstne provoz, cesta se rozšiřuje do několika pruhů, ale jízdní ,,ohleduplnost‘‘ se nemění - spíš naopak. Prokličkovali jsme se až do centra - tam nás vedla Michalova navigace a opět potřebujeme tankovat a Michal tak nějak, že si musí zase vyměnit kroupy, že ať má čím platit a tak, tož jsme objevili u chodníku bankomat a jak furt přepočítával kurz tam i nazpět - donesl si z bankomatu 50.000,. hen tych onych albánských :-) a ve finále spotřeboval cca 11.000,- :-):-):-) vloudila se chybička. Dojeli jsme na obří bulvár s obřím kruháčem se semafory – maj tam i takového svého ,,Václava na koni‘‘ jako my v Práglu a koukáme, že všeci kolem nás troubí jak najatí, všichni jedou a jen my stojíme? Bo červena ne, tož kurňa jak jedou Alboši – jebem na to, jedem tež:-):-):-), a prisahám baťko na holý pupek, že jsme stáli jen my dva (Michal si vymínil opravu, že prý jen já ) :-), Stovky a stovky, kol, aut a motorek, všichni jeli a kdo měl čumák před druhým, tak měl přednost – imanigární a velmi ošemetnou:-(:-(:-(. Konečně vidíme obří čerpačku BP, tak cca 20stojanu min. ale ouha - karty vůbec neberou :-( / možná jen cizincům :o) / nevím, ale slyšel na § a €, tak že dám plnou za § a 27L mne vyšlo na 58dolarů tedy cca asi o 100,-Kč dráž než u nás – max. spokojenost u mne i maníka – obsluhy – ten vytáhl ruličku dolarů seplou gumkou, jak vekslák od Tuzexu:-).
Konečně vyrážíme z města ven a nazvali jsme ji posléze: ,,Cesta z města‘‘ a na ní opět jedna krizovka, ale nezaviněna námi. Vidím ve zpětném, že se za mnou proplétá mezi auty maník s vytuněným VW Golf III, vlastně jej ještě nevidím, spíše slyším, mine mne tak, že si rovnám levý špigel a než se otřepu, mine i Michala jedoucího přede mnou a za šíleného kvikotu brzd dává levý pravý smyk, pak hodiny – vytočí to do protisměru a pod plným plynem to valí proti nám!!! Pak náhle odbočuje doprava a mizí v davu aut jedoucích za dělícím pruhem v protisměru. Zastavili jsme tak jako všichni ostatní a jen zírali a nevěřili vlastním očím – uff zase to vyšlo, magor jeden, špičku nosu musel mít ještě od bílého prášku :o) a v žíle více vodky než krve...
Víš jak vypadá krásně ukrojený krajíc z bochníku chleba?! Tak přesně tak vypadal konec oné čtyřproudé ,,cesty z města‘‘, z ničeho nic konec krásného afaltu a dál již jen rozbitá cesta plná děr, nebezpečných šoférů sobě samým a hlavně svým protějškům a skutečný orfik nás čekal na mnoha desítkách kilometrů cest. Jejich povrch tvořila jen bílá rozemletá vápencová skála:-(. Předjet vozidlo v bílé tmě kterou vytvořilo před Tebou, byl kousek hodný ,,Caprfilda‘‘, jedeš ve stupačkách za 4 - plný plyn a doufáš že nic nejede proti Tobě – to nebyl hazard ani frajeřina, to byla nutnost dostat se před toho – ce jede před Tebou. Cítíme únavu a potřebu hledat spaní. To nacházíme a u města Ishull Shëngjin, ale po kempu ani potuchy a tak po cca 15km nalézáme pobřeží a kolem něj letoviska ve výstavbě, vše na písku, plno hlubokých louží – asi tu sprchlo – a my jezdíme sem a tam utahaní jak psi, až narazím na auta s německou SPZ a hle - to majitelé ,,paneláku‘‘. Alboši a že nás ubytují i motky do garáže dají - ,,Kochaš‘‘ měl nějaký splín a nechtěla jít vyjednávat o ceně, tak to zbylo na mě :-(, dojednáno 23€ za 3os-motky – gut ne?! V I.NP – takového 4podl.paneláku do hosty na pláž cca 50m ??? a než se mladí vybalili, já byl osprchovaný a už sem mazal doplnit tekutiny:-), a že se jich do nás pak vlezlo, však Michal s poslední štamprlí na pokoji - usíná při jejím obrácení do sebe:-):-):-). Že chrápe, jsem za ty dva týdny už věděl, ale že po této etapě (díky únavě i doplňování tekutin) místo chrápání bude ,,řvát‘‘ jsem netušil. To bylo něco šíleného a už bych to nemusel zažívat :-), normálně jsme jej museli v noci obracet a stejně to bylo prd platné:-(.

17.den 20.6.2011
Vstávat na snídani - znovu nabalit a probrat včerejší den a hl. noc s Michalem:-(, osedlat koně – a za kopírování břehu Skadarského jezera, jež máme po levé ruce, míříme k hranicím s MNG. Ta je stejná jako včerejší část – čili rozbitá, rozemletý vápenec nu doslova hrozná…Takto jsme jeli 30 kilometrů a cestou potkali i dva Italy na GS a všichni, jak jsme zastavili na pokec, jsme se chechtali, že ten druhý vypadá jako mlynář z moučného mlýna. Na čáře jim dáváme nálepky naše / a že měli motky olepené :o) / kecáme a tak nám ten čas hezky letěl, ale ani se dlouho nečekalo. Fakt za celou cestu jsme měli asi i kliku či co, bo vše bez problémů, bez obstrukcí a tak, pohoda! Po projetí celnicemi máme opět Skoderské jezero po levé ruce nu a cesta: sodoma-gomora – úzká jak tkanička od bot, zakroucená sem tam a rozbitá až hrůza a do toho i sem tam nějaký kamion – obdivuji ty kamioňáky, jak to dávají, protože i my jsme byli v pozoru při míjení se s takovým mastodontem – u krajnice nohy na zemi a bylo to tak tak…Samotné Skadarské jezero je obrovské a chtělo by to více času na jeho obkroužení a kochání se… Máme hládeček a opět ne malý, tak stavíme v prvním městě MNG co máme po cestě - Tuzi v ,,Restauraci Troja‘‘ moc hezká stylová, vše vyřezávané ze dřeva a dle rady příjemného číšníka si dávám ,,Černohorský řízek‘‘ – kua šnycel přes celý talíř, že ani zbuchat nešel - mazec a platba - kartou – krásný příběh :-) a ještě velmi chutný. Černá hora se jevila, po úvodní epizodě děsné cesty od hranice, jako zcela jiný svět oproti Albánii. S přeplněnými břušky a nepřeplňovanými mašinami :-) si to mažeme směr Petrova, Budva, překrásnou Boku Kotorskou, kde si dáváme oraz a kocháme se v kavárničce pod hradem, kam za pár minut dorazí pár motorek od Olomouce a světe div se, jeden z nich koupil moroku od mého souseda - Varna 125cm3 pro svého syna – jak je ten svět malý. Hrozně moc se chtějí dostat do Albánie a do jejich hor, ovšem skladba jejich motek tomu absolutně nedávala šanci v úspěšnou a hl. bezpečnou expedici…vůbec nechtěli věřit,, že ty naše milášky – motorky - máme tak zajebané právě z míst kam, si naplánovali jet :-):-(. A tak je necháváme svému osudu, platíme a valíme si to dál směr Makarská. Já totiž mermomocí chtěl znovu absolvovat – v opačném gardu – přímořskou magistrálu v podstatě od Dubrovníku až po Rijeku. Před dvěma léty jsem si ji dal se synem Michalem a sice z Rijeky až do Šibeniku a dle mého názoru, je to motorkářská Nirvána – něco úžasného – nádherný asfalt, samá levá a pravá a furt dokola desítky a desítky km přenádherných vlásenek, v nichž se krásně brousí stupačky i tak naložených - přeložených mastodontů jako jsou Varan či BMW GS – jasně vše je o hustotě provozu a hl. srdíčku, bo vlevo moře, v pravo skaliska – není úniku – chybička a jsi v pasti:-(.
Michal napřed lehce prskal, ne pobřežím ne, nakonec si dal říct :-). Lehce jsem předběhl – hledáme ubytko někde v kempu – cestou se vzájemně předjíždíme s autem BMW s IT SPZ asi tak 10x a když jednou stavím, na pauzičku a focení, kvílení brzd Bavora a už k nám spěchají dva týpci, rychle povídám mladým, ne abyste něco od nich koupili:-) to bude smečko, to známe z Čech:-(, jo prdlačky – to byli dva motorkáři, co taky jezdí a my jim děsně padli do oka, asi :o) A dali nám každému takový malinký zvoneček /my opět nálepečku+vizitku/ pro štěstí – visí mi v obýváku ode dne co jsem dojel domů. V podvečer dorážíme a nacházíme kemp na Makarské v Podači za 148,-kuna za všechny i motky a stany. Smráká se a je třeba rychle něco nakoupit na baštu a doplnit pitný režim. Tak paní na recepci zaplatíme a radí nám, že máme jet pár km do dalšího kempu :o) že tam je Market, že to ta baba řekla, až po zaplacení, tak tam valíme a je za 10min 21°°, když rozrazíme dveře Marketu - berete eura? Ok, tak tlačím do košíku vše co potřebuji, mám platit i s pivama 13€ dávám 15€ a bába mi dává nazpět nějaké ty jejich chechtáky, povídám že jsem platil dle dohody eurama a chci eura nazpět – hádka – baba sprostá – žrádlo předražené jak c.p a že mi nevydá eura, už už mi papíňák začíná pískat, když se objeví asi majitel – podává ji dvě éčka, směje se na mě a že mi je má dát – bába je hodila po mě, ne že by mi je podala a furt něco mlela tím svým hnusným rypákem, tak jí česky povídám a že rozumějí česky víme dobře: Hážeš mi tady eura jak psovi kost, místo abys byla ráda, že Ti tu někdo dělá kšeft, krávo jedna zasraná!!! Nebýt zavřená kasa s mýma éčkama, zboží jí hodím na hlavu hrábnu pro kroupy a du do pryč. A to měla bába před sezonou, jak se bude chovat po třech měsících plné sezony:-(. Ještě že mě venku čekali a náladu spravili manželé z dojtšlandu, co si přitáhli motky na přívěsu a trávili dovču v kempu a moooc se chtěli družit a že si máme stany postavit k jejich autu a tak, jo prd – my se museli vrátit tam, co jsme si už předplatili:-(:-(:-(…tak nezbytné nálepky + vizitky Ahoooj a už valíme s taškami na řidítkách, jako na pincku, nazpět do našeho kempu a stavět stany, vařit, pařit, chlastat a fajně bylo…s čelovkou na hlavě. Ráno opět ti dva ,,Křemílek & Vochomůrka‘‘ co by budíček z Michalova mobilu – zabít málo:-(:-(:-).

18.den 21.6.2011 úterý
Ráno se vstává velmi ztěžka, ale Křemílek a ten druhý parchant:-) vyhrává fuuurt dokola, tak nezbývá než se ozvat, že jsem ok. Pomalu nám třem začíná docházet, že naše třítýdenní Tour 2011 se pomalu chýlí ke konci, neboť domů to je již jen ,,skok‘‘, který by se v případě nutnosti dal zvládnout i na jeden zátah, ale to by byl brutál :-(.
Vaříme šňadaňko a kávičku a i přesto, že jsem si začal balit s řádným předstihem, jsou Ti dva zase nachystaní spíš než já – šak sou ale na to dva a já enem jeden, že?!
Tak nabaleni, trochu smutní a s bolehlavem startujeme. Michal do neznáma a já natěšený na starou magistrálu, uau, jak já se těšil že se sem vrátím a je to tady:-). Popravdě byla cesta až do Omiše celkem opruz – provoz – já jim lehce odskočil a vždy ten druhý musí lehce – fest – tahat za heft, aby toho prvního dojel a je fakt, že jsme neřešili plnou čáru ani dvojitou, ale jen za předpokladu, že mám jistotu, že je vše ok…a to byl kámen úrazu. V Omiši, před mostem jsem na ně čekal – dost dlouho a pak jsme na hl.třídě zastavili – Michal opět hledal banku:-) a já se Zdeňkou hlídal motky..Povídám jí co - Ti je?! Seš nějak zamlklá a bledá - moc dobře sem věděl proč :-). A ona mi odfrkal: Naposledy co jedu s Váma na motodovču – jezdíte jak prasata a ty Vaše motky si můžete narvat do ř..i :-(:-(:-) Uau silná slova?! Tak jsem ustoupil o krok zpět a čekal knokaut:-). Výbuch mého smíchu ji namíchnul ještě více a řka, že jsme dárci orgánů - přestala komunikovat. S odstupem času si říkám a vím, že měla pravdu – malinkou – trochu adrenalínu neuškodí, ne?! Michal po návratu z výměny chechtáků dostal taky řádnou sodu a byl dosavadním průběhem cesty po staré magistrále zhnusen:-( prý že jsme měli jet raději vnitrozemím k Balatonu…ale já věděl, že má chvíle i jejich nadšení, teprve přijde a měl jsem pravdu…
V podstatě po projetí Omiše se magistrála ,,vyklidila‘‘ a už to šlo jak po másle, levá pravá Z 5 na 4, na 3, brzda za 2, plný plyn a znovu nahoru 3-4-5 velmi zřídka a zase dolů a tak do úplného opojení…úžasná věc ta magistrála, ovšem asi ne v plnou sezonu…V levo moře, po pravé ruce vesničky a skály a hory – prostě Nirvána:-). Tak to šlo až do Karlobag a začali jsme si hledat ,,bydlení‘‘. Michal požadoval naostro u moře, já s ,,Kochašem‘‘, že raději kemp a tak bylo malinko dusno, bo v daných místech zase nejsou kempy co 3km:-(:-). Ale nakonec jsme vzali ubytko u ,,paní Vlasty‘‘, na krásném skalisku, po levé ruce a bylo to super – paní krásně mluví Česky – velmi příjemná a šarmantní a my se v chladném moři nádherně vydováděli a zchladili rozpálená těla řádnou dávkou adrenalinu, bo to byl opravdový mazec a Michal i Zdeňka konečně řekli že dobrý a že fakt mazec:-). Kouzelné místečko, všem vřele doporučuji, viz fotečky...
Večer se mladí šli projít sami do centra městečka a já zůstal sám na lavičce před bungalovem - nad hladinou moře a popíjel a užíval si oněch krásných chvil svobody, samoty, ticha, moře a volnosti…

19.den 22.6.2011 středa
Ráno ráníčko opět ,,ti dva dacani a jejich melodie‘‘ :-) a to nezbytný důkaz, že máme před sebou poslední dva dny cesty a již jen jednu noc:-(:-(:-(. Snídáme, tlacháme a jak již to bývá, když se něco chýlí ke konci – vzpomínáme – rekapitulujeme. Neradi se loučíme s paní Vlastou – fotíme se s ní u motorek a opět do sedel a vzhůru do hor nad Karlobag. Musíme i po dálnici směr Karlovac – Záhreb – hranice s HU – Hodosan a kemp u Balatonu… Vše probíhalo hladce až na havárii na dálnici, jíž jsme mohli být přímými účastníky. Cca 500m před námi jsme v mírné levé zahlédli oblak prachu a to již auta jedoucí v protisměru významně blikají a dávají najevo, že se něco děje – po brzdách a už vidíme vlevo u svodidel napříč dálnicí zapíchlou Opel Omega – limuzínu s IT SPZ. Vygumované šmouhy dávají jasně vědět co se dělo – auto napřed přeskočilo obrubníky - mimochodem dost vysoké – po své pravé ruce, přerazilo všechny 4 disky a pneu, od násypu - valu se dorazilo zpět na dálnici a zapíchlo se o svodidla…řidička zrovna vylézala z auta, když jsem, jako jediný u ni zastavil a začal organizovat provoz a bezpečnost osádky. Naštěstí byla v autě sama, tak rychle do kufru, najít vestu a trojúhelník, madam se mi pověsila na krk a plakala a plakala a furt něco Italsky drmolila - byla v šoku, ale nezraněna. Michal čtyřmi blinkly dával najevo, že se něco děje! Stavěli jsem chvíli auta, až jeden osobák, taky s IT SPZ zastavil, ale to až po té, co jsem ejj téměř na kolenou prosil :o), aby zastavil. Jeden z tiráků mi naznačil, že zavolá dálniční policii a posléze, jak jsme opustili místo nehody, jsme zaregistrovali v protisměru houkající odtahovku i policii na motorce – uff opět jsme měli štěstí…
Cesta až k Balatonu pak již byla ok, jen jsem zaregistroval citelnou změnu teploty, ale i tak jsem v dresu vydržel až do CZ, byť již od Žiliny jsem si navlékl na trikot vrchní díl z nepromoku.
U Balatonu jsme si našli kemp – obrovský a poloprázdný a v něm bungalovy - nic moc - ale bylo kde hlavu složit…Kemp jako takový supr a wc a sprchy pro kempaře na nejvyšší úrovni, ale jak se někdo může koupat v tom hnusném jezeru - zabořený po kolena v mazlavém blátě a při špatném nadechnutí se naglgat i ,,kačinců a husinců‘‘ – to nepochopím. Naproti našeho bungalovu byl obchůdek v něm zhulená prodavačka s vilným pohledem a toť vše, tak do sedel a jeli jsme nakoupit do nedalekého Lídlu zásoby piva a nějakou baštu na ráno, bo večer jsme si zašli do restaurace na jejich vyhlášený guláš-eště fčil mě pálí a ani se neptej kaj :-):-(:-) (oheň byl na vstupu a posléze na výstupu - ešče větší)

20.den 23.6.2011 čtvrtek
Křemílka utopím a Vochomůrku si dám na oběd, bo ti dva ráno opět prudili, až sem nechápal vo co goou?! Maďarský guláš – dobré pivko a gořka udělaly své:-(. Vstávat se nechce, ale musí. Jsme dohodnuti s ,,Majankem‘‘ že musíme na cestě přes SK navštívit jeho a Ivetku, lebo že upadneme do třítýdenní osobní nenávisti ,,tých dvoch‘‘ a to som něchcel dopustiť :-). Vše klapalo a bolo ok až do příjezdu do Gyöeru, na obrovský pruháč řízený světly na vjezdu i uprostřed - semafory – pro našince dost nezvyklé. Tak jsme na zelenou vjeli do kruháče a Michal jedoucí jako první, jede dál, ale nevidí červenou na vnitřním semaforu - troubím na něj - staví a gestikulací mu ukazuji, že jak bude zelená mávnu dáme ze jedna a jedem. Tuším měl tak 4pruhy, bliká zelená dávám Michalovi znamení – kopu za jedna! Kouknu pro jistotu do prava, zda je volno – po plynu a než kouknu před sebe rána jak z děla stojím na fleku, bo jsem jebnul do Michalovy motky :-(:-(:-(. On mne viděl jak mávám že má jet, ale nebyl si jist, tak ještě čekal a já mrd do něj :-(. Naštěstí svým předním kolem do jeho zadního – kolmo, tak jsme to ubalancovali – mu něco upadlo mi něco cinklo /asi zuby o štítek) pak jsme si krátce vynadali (tys mi vynadal doplnil později Michal!!!), co jsme kdo za většího kokota :-) a já na něj řvu, jeď tam na chodník, juknem co jsou za škody, prý ok. Tak jej objíždím po jeho levé ruce, ale Michal se naklonil na levou nohu, já jej málo obkroužil a svým pravým hliníkovým kufrem trefuji jeho levý plastový – v mžiku se válejí jejich osobní věci uprostřed kruháče na asfaltu:-( Ještě že měl kufr posichrovaný nějakým pavoukem a tak si jej celý rozlapený dotáhl (jeho trosky) na přechod pod semafor…Náš vzájemný rozhovor je nepublikovatelný, stejně jako posměšky mnoha Maďarských škodolibých šoférů. Nakonec nebyly škody až tak veliké – plastový kufr – na atomy – přikurtován mými kurty:-) - srolovaný zadní blatník se sám vrátil na své místo (Varan je Varan) :-)a rozlámaný podkladek pod SPZ – uff, ještě že jsem netrefil Zdenčinu nebo Michalovu nohu…
K Majankovi a Ivetke jsme dojeli s mírným zpožděním i blouděním, ale o to vřelejší bylo přivítání a pohoštění. Bylo málo času jim vše vylíčit a povykládat, ale i tak jsme byli rádi, že jsme se viděli a Majanko nás vyprovodil a bohovsky povodil vo svojom kraji – opravdu super poježdění a ještě jednou díky oběma za milé přivítání a pohoštění…
Když jsme dojeli do Žiliny k pumpě ukazoval mi počítač 13km dojezd, nádrž tedy na dně – měl jsem za celou cestu jediný problém s natankováním a to na Slovensku :o) – uff opět o fous, tak lejeme oba až po okraj a už jsme si to sypali směr Jablunkov – slíbil jsem mladým, že jak jsme vyjeli, tak i dojedeme i stalo se. Po dvaceti dnech jsme opět na pumpě v Jablunkově – dokonce i ta samá obsluha je tam a dáváme, tak jako při odjezdu kávičku, a nadchází čas loučení.
A došlo i na slzy co slzy – potok slz a i já byl na měkko, jak Zdenička alias ,,Kochaš‘‘ spustila že je jí líto, že to končí, že to bylo fajn, a že jí bude smutno – no úplný mazec bylo to loučení a tak jsem urychleně naskočil na svého miláška - věrného druha ,,helmuta‘‘, zatlačil slzu - zamával Ahoooj a měl před sebou posledních osamocených cca 80km letošní tour:

Dvě endura – dva světadíly 2011.
- počet km 6.400
- náklady – jak kdo :-)
- termín a kudy tudy v r.2012
- pořadí motorek dle hodnocení :-) - to je jasné ne:-) obě jsou vítězové
- kam příští rok a s kým :o)

,,Křemílek a Vochomůrka'' tato nás po celou dovču ráno budila zmobilu ?! A mnohdy byli na zabití (ti dva Křemílek & Vochomůrka)