CESTA JE CÍL 2013

Text: Helmut z Ludgeřovic

Účastníci:
Heli & Oli BMW 1200GS Adventure 2009
Ivo & Jana BMW 1200GS Rallye 2012

I.díl

Do Řecka se nelétá – když do Řecka, tak na motorce :-)

I.den 19.6.2013 středa
Před sebou máme letošní první delší cestu ,,kolem komína‘‘, směr Řecká Vrasna. Přidali se k nám rodiče nevěsty-snachy Martiny – Ivo /již byl na loňské PYRENEJE TOUR 2012/ a jeho žena Jana. Pro Janu to bude-byla první velká cesta na motorce…. Tím je dán i kilometrový nájezd prvního i dalších dnů, chceme si cestu užít, ne ji holkám zprotivit, že?!
Máme sraz v místním AM Café a přijíždí se rozloučit i rodinka a odjezd se nám protahuje až téměř k poledni :-(, ale je krásně a plán je dojet do Filakova, kde v penzionu Bebek je zajištěno ubytko a tak není kam chvátat. Cestu znám-e téměř zpaměti Ostravice-přehrada Šance – Čadca, ovšem Žilina – Martin –Sučany, děs a hrůza – kilometrové fronty z důvodů frézování cest a pokládání asfaltu a kdo zná ,,vlásenku‘‘ pod Strečnem, ví že je ucpaná běžně. Náš cíl byly Donovaly, kde jsme na vyjížďkách párkrát papali a vždy odjížděli moc spokojeni a tak jsme si užívali krásných vlásečnic směr Kralovany – Ružomberok – Liptovská Osada a Donovaly. To se ale již ,,lehounce‘‘ zatáhlo – černo jak v deset večer a obědvali jsme v narvané kolibě pod roztáhlým slunečníkem, ale jen proto, že lilo jako z konve. Naštěstí jen přeháňka a než jsme sedli na koně, bylo po dešti. Ovšem u Zvolena jsme dostali takovou dávku, že nezbývalo než se zašít na jednu z pump a tam u kafíčka vyčkávat až se počasí umoudří. Ve Filakovu jsme našli Penzion Bebek, velmi příjemný pod zříceninou hradu a po sprše jsme už seděli u pivínka, probírali první den cesty a plánovali, co vše nás čeká a kudy tudy dál do cíle naší cesty - ,,VRASNY‘‘ v Řecku. Společnost nám večer dělal můj kamarád - skvělý chlap a ještě lepší fotbalista z Lučence Róbert Bednár, s nímž se znám z mezinárodních fotbalových turnajů ,,starých‘‘ pánů /nad 40let/ mezi Ludgeřovicemi CZ – Prajzáci Hlučín CZ - Tisovcem Sk – Radzovce Sk. Jen pro zajímavost hrajeme – setkáváme se 3x ročně již 22let !!!

II.den 20.6.2013 čtvrtek
Popisovat cestu přes HU snad ani nemá cenu, zasvěcení vědí, že větší opruz snad ani není…rovina-placka jak lívanec na pánvi a NIC – vlastně jo, horko jak na Sahaře a tak následuje pauza kdesi na pumpě a rozvička – vede ji Olinka viz foto :-). Jen prvních pár km z Filakova do Maďarského Salgotárjánu bylo, díky mírným kopečkům, příjemným zpestřením před oním NIC :-). Valíme to směr Szeged – Makó s profláklým motokempem u cesty, ale my valíme furt pryč na Rumunko, do Témešváru /Timisoára/, Lugoj – kde se opět začíná lehce vlnit krajina i silnice a za Caracanbes bereme za vděk ,,motelem‘‘ :-( u cesty, bo už bylo načase - dle ženských a taky já byl na suchu, teda můj ,,helmut‘‘, nu a já taky…Hostel - Silvia Camping (u Slatina Timis), byl jak tajemný hrad v Karpatech. Potemnělý, urousaný a dle vyřezaných srdíček na okenicích, plnil hooodně let asi i jiný účel, než spaní na celou noc :-). Pokoje děs a hrůza, já měl zlomený desky-překližku v posteli, tak jsem spal, jak v závěsný síti mezi stromy :-(, ovšem zdání klamalo a vařili skvěle!!! Vážně…to bylo velký překvápko…motky pod zámkem, pivo teklo proudem a společnost nám dělali dva šoféři kamionů od Zlína, co stáli před motelem s rozebranými letadly, a tak byla družba :-).

III.den 21.6.2013 pátek
Ráno dohodnutá snídaně, Olinka balila věci a já že jdu pro motku a zatankovat – pumpa byla hned vedle Hostelu…valím si to jen tak polehku do garáže, sandálky, tričenko, hup na ,,helmuta‘‘ a na jedničku si to vrním na pumpu, ale ouha benál není - jen nafta :-(, sakra – problém bo hladový oko svítí nějak víc oranžově než běžně. Popojíždím zpět před motel, přemýšlím, kde najdu benzín a cítím že se ,,helmut‘‘ lehce vlní pod zadkem, kamení-prach, bordel si říkám, ale jak ji dávám na bočák – kukám - zadní guma nějak šejdrem – prázdná :-(. A jéééjej, tak to nám to začíná…ovšem kdo je připraven, není zaskočen…já byl zaskočen!!!
Vytáhl jsem z gumy 2 hřeby, jeden delší jak druhý a sada lepení a knotů byla stará, vulkanizační lepidlo prdlo a vyteklo a z knotů by se dala dělat strouhanka na ,,šnycle‘‘. Tak to je v pr…i si říkám…To již nade mnou stojí místní boss - šprechá německy, že vulkanizér za rohem..byli dva, ale v Rumunsku svátek a tak prý v pondělí. Tak mu česky říkám, že jedu na dovču k moři a ne do motelu v Rumunsku…jako by mi porozuměl a že když se vrátíme do Caracanbes cca 25km, tak tam je na kraji města pumpa i Michelin pneuservis. No jo, ale čím ucpat jednu z děr, druhý hřeb nebyl skrz…napadlo mne knoty rozmočit ve vodě ,,pošulat‘‘ jak tabákový list při výrobě doutníku… narval jsem jej tam a světe div se tlak 1,1bar držel až do Caracanbes, jeli jsme max kilo - solo, děvčata, teda jen Jana - šla plavat do bazénu, jež objevila za Motelem. Ivo mne doprovázel pro případ, že budu muset kolo demontovat a dojet s ním extra. Ale konec dobrý, vše ok, zalepeno odborně a zadara – nic si nevzali, zatankováno – zadara již NE :-) a s dvouhodinovým zpožděním a již i s děvčaty a řádného vedra, mažeme směr Bulharský hranice – tam chtěla Jana, aby měla ,,čárku‘‘ dalšího státu /já chtěl SRB a horama/. Celkem zajímavá cesta údolím, kdy v levo i v pravo se vlnily kopce (po naší pravé ruce byl National Park Semenic a po levé ruce NP Retezat), ubíhala v poklidu - až na šíleného řidiče obří sklápěčky, jež nám bez blinkrů dal odzkoušet ostrost brzd a mýho reflexu:-(. Ještě že jsem zaregistroval, dříve než toho blázna před náma, po levý ruce nějakou stavbu, a tak po jeho dojetí jsem byl ve střehu a v duchu očekával, že tam může i odbočit….i stalo se – kretén, ale málem i s náma – rozmázlýma na jeho levoboku…a na naše námitky – zuřivé troubení, nám ukázal ,,fakáče‘‘, chápeš to ?! Nic mu nesvítilo, žádný brzdový světla, blinkry neznal vůbec nebo nemá pod volantem ani přepínací páčku!!!
Sluníčko nás ,,mučilo‘‘ den ode dne více a více a tak byly domluveny častý pauzy na doplnění tekutin a protáhnutí kostí…v Orsove jsme stáli i pro pokochání se Dunajem a provozem nákl.lodí na jeho hladině, ale zdymadla a elektrárnu jsme již profičeli – nedá se stát na každým rohu…Drobeta Turmu Severin –Calafat a novým mostem do Vidin do BULG - za námi a asi též nejteplejší den – tropických asi 39°C. Stojíme na pumpě, Ivo tankuje. Říkal jsem že BULG nemusím a taky tam nic nebylo, kromě novýho mostu z kterýho byly naše GPS-ky naprosto v lese a lehce jsme kufrovali…Po osvěžení jsme se sbalili a směr Srbsko, Zaječar-Knjaževac-Niš, kde cca 30km bloudíme a hledáme směr Kumanovo, ale opět kufrujeme a tak při plnění našich strojů se ptáme obsluhy kudy tudy…bo tamní značení spíše není než je. Na pumpě nás oslovil místní pán co si dojel na kole s kanystrem pro benzín že odkud jsme a jak slyšel že Češi, tak prý ,,my vsje slovane, my vsje rodina, vsjo charašo a u šlapal do pedálů a mazal :-). A viš co, asi má pravdu, jsme jedna velká rodina již jen proto, že se všude v tamních končinách téměř bez problémů domluvíš…Kulturní vložka ,,rodinných pout‘‘ skončila, my opět v sedlech a umořeni horkem v Leskovac zase špatně odbočujeme a jsme ve městě v horách v Lebane, což je směr Kosovo a od toho nás všichni místní odrazují, že tam NE. Tak bereme zavděk hotelem ,,CARICIN GRAD‘‘ z dob dávno minulých…To byl zážitek sám o sobě, asi jediní hosté v něm s jídelnou tak pro cca 200-300 hostů, ale nevařilo se…:-(, ještě že :-)!!!
Naše starost byla, když už jsme měli domluvený pokoje, taky kam s motkama, prý vzadu je bývalý bar-herna, nyní skladiště - tak že tam. Jo, ale napřed odnosit pár starých hracích automatů, pak nanosit pár cihel a desek pod schodek s výškou tak min 50 čísel, aby se dalo vůbec motky navozit dovnitř. K ruce nám dala paní recepční v letech, ale štramanda – jednoho pikolíka a s ním byla prča:-). Asi metr šedesát na výšku a že jako nám naše motky pomůže vzadu nadhodit a posunout, my s Ivem na sebe mrkli, drželi jen balanc a jako že naoko taky zvedáme a tak: raz dva tři hej rup a borec vyvali bulvy - zařval jak Zaremba při trhu a nic :-). Borec nechápal co se robi, zhluboka odfrknul a že net problema…Tak my znova ,,malčik nužno mnogo sily‘‘ a on že ok ok jiščo adin raz…tak raz dva tři hej rup… my s Ivem zase nic a borec jak zarval, tak asi i trenky hnědé a my s Ivem zlomení v půli těla a řezali se smíchy…Malčik tam měl být i ráno při vytahovaní motek, no a co myslíš…čekali jsme marně…asi nás prokouknul :-):-):-)
Ale smáli jsme se tomu ještě celý večer, po sprše rychle do centra městečka na veču-skvělá, seděli jsme na pěší zóně a celkem to tam žilo, pár pivek na doplnění tekutin a hurá na kutě bo ráno, po slíbené snídani zase v tý samý restauraci, opět do sedel. Ale ouha, jak jsme si to večer pochvalovali, tak nás ráno zklamali, po hygieně se šouráme k restauraci, ale zamčeno… čekáme - pak otevřeli, ale oder jak z naší nádražní restaurace IV.skupiny a bordel v hospě, no děs a po 45minutách čekání na NIC se balíme – naštvaně – a že deme na hotel, že nemůžeme čekat a nebylo na co, bo kuchtík evidentně nedorazil a pikolík začal mohutně vypisovat účet za džusy a kafe - ovšem my měli snídani v ceně, tak že se snažil marně. Napřed že nerozumí, ale pak pokrčil rameny a my šli. Jak jsme si vynášeli věci již k přistaveným motkám - objevila se paní recepční, tak to dostala ,,sežrat‘‘…nevěděla holka jak se omluvit…jediní klienti a takový trapas, tak něco málo spustila z ceny a že nám sama něco ukuchtí, ale my s Oli viděli zázemí kuchyně - tý gigantický restaurace :-(, ještě že jsme tam nejedli…brutální humus, my vždy musíme hledat spaní tam kde maj mražáky na léky a zde je maník neuměl nalézt a tak jsme s ním prohledali asi sedm malých i obřích mrazících boxů, ovšem to co jsme v nich viděli nám ještě dnes zvedá žaludek :-(:-(:-(. Ale samotný pokoje byly ok! Normálně bych zavedl a asi i u nás, že si klient má právo před objednáním jídla obhlídnout zázemí kuchyně, panečku asi by jsme se divili z čeho jsou nám schopni – ne všade, doufám – uvařit!!!

IV.den 22.6.2013 sobota
Již od rána teploměr neskutečně šplhal vzhůru, tak žádný zdržování a do sedel a dále směr náš cíl - Řecká Vrasna. Loučení s paní recepční bylo velmi spontánní, neb se na nás vrhla a ,,obmuckala‘‘ a postiskala jako svý starý známý – možná tím chtěla zaretušovat onu snídani bez snídaně :-). Tak troubíme, máváme a musíme zpět do Leskovac, v Preševo vstupujeme do Makedonie – Kumanovo a přes Sveti Nikol do Negotin a v Gevgelie vstupujeme do mnou a Oli milovaného ŘECKA :-). Cesta nás vede až do Thesaloniky, kde lehce zase zakufrujem a místo okreskou se dostáváme na mýtnici a již nebylo úniku a tak valíme do Vrasny po dálnici. Ale vzhledem k horku jsme nakonec rádi a spokojeni a příjemně unaveni nacházíme naše dočasné bydlení, penzion přímo na pláži ,,La Chocolat‘‘ – mohu vřele doporučit. Za čtyři dny máme najeto 1.772km bez nehody, s jedním defektem a myslím si že to bylo daleko záživnější a výživnější než letecky z Ostravy…to jsem již taky absolvovali a ve Vrasně jsem na motorce byl již v r. 2011, při návratu z Turecka s Michalem a Zdenkou. Máme to tam prostě rádi a určitě jsme tam nebyli naposledy. Ubytování a veškerý servis přes NIKOLAS TOUR z OV CK.

V.den až XI.den 22-29.6.2013
Kuloš váloš u moře, hafo pivka, Metaxa, Ouza, zmrzliny no prostě DOVOLENÁ jak se patří…moře jako polívka, jeden den výlet do Ouranopoulis – na motorkách a tam ve vypůjčené kocábce toulání se po okolních ostrůvcích – nádherný zážitek. Jo dobrý to bylo a už se těším zase na Vrasnu :-). Náhodně jsme se seznámili s Týnou a Jirkou z Prahy, taky se toulali po Evropě na ,,helmutovi‘‘ a stali se z nás přátelé. Krásný příběh tam zažili ti dva s pejskem…Týna je ochránce a milovnice pejsků a že jich tam toulavých je. Jeden si je oblíbil tak, že se k nim stále vracel až jej nechali ,,hospitalizovat‘‘ v jednom útulku u ochránců, kteří takový psíky posílají za ,,kroupy‘‘ do Evropy k adopci!!! A tak Jiří s Týnou vyplázli 250 éček a dnes je psík u nich v Práglu, masakr co, ale v tom nejkrásnějším slova smyslu!!! Klobouk dolů před Týnou a Jiřím z Práglu…

XII.den 29.6.2013 sobota
Je to tady, konec ,,kuloš-váloš‘‘ nabaleno, postaveno k focení, ale kde mám Oli?! Tak na pokoj a ta leží bílá jak křída a že je jí zle a bylo…co posnídala to šlo za pár vteřin ven, ještě že, ale i tak to vypadá, že budeme vybalovat a jednu noc prodlužovat pobyt, naštěstí se vyprázdněním žaludku ženě ulevilo a tak po půl hodince svolí k focení a odjezdu. Loučíme se s Vrasnou, ale s vědomím že tu nejsme naposledy. Tedy Ahoooj krásná Vrasno – opět se někdy setkáme - neboj…Již mi ten krásný pocit za řidítky milovaný motorky po týdnu chyběl, tak si to vše náležitě užívám a jedeme směr Makedonské hranice, Bitola, Rasun. Chtěl jsem navštívit pstruží farmu s Motelem v Openica, cca 15km před Ohrid. Jaké je naše zklamání, když zjistíme, že farma stojí, ale nový majitel nás nekompromisně vykazuje s tím, že je uzavřena a nefunkční :-(. Jak tam bylo předloni krásně a tehdejší majitel jak se staral a s kuchtíkem co uměl česky, jaká družba byla :-). Do města ,,věrozvěstů‘‘ je to opravdu jen kousek a my bereme za vděk hotelem, jež nám doporučí místní naháněč. Po ubytování jdeme na čumendu , ale náhlá změna počasí – silný a studený vítr nás po večeři zahánějí zpět na hotel a na obhlídku se tak vydáváme později, ale s oteplením. Ohrid, je ale velmi hezké turistické město a ubytko se zde dá sehnat i za pár euro, to ovšem nebyl náš příběh :-).

XII.den 30.7.2013 neděle
Ráno jsme se kousíček od hotelu nechali vyfotit od místních ,,rybářů‘‘ co vozí turisty po jezeře a světe div se znali Česko a jeden byl dokonce biker a že má doma tuším BMW osmikilo a stále nás posílal do nějaký rezervace ptáků někde v horách nad jezerem, ale my měli jiný plán…Jeli jsme opět po totožný cestě jako předloni s Michalem a Zdenkou a já si to náramně užíval mísily se mi vzpomínky s autentickými zážitky a já si všímal, jak moc se mění ona místa za ty dva roky – k lepšímu opravdu. Obkroužili jsme jezero Ohrid a už jsme byli na Albánských hranicích a v celku v pohodě i za nimi. Tady mne čekalo to největší překvapení, kdy pláže byly pohrabané, uklizené přibyly nové hotely a penziony a v okolí města Pogradec to bylo znát nejvíce. Úzká rozbitá cesta se rozšiřuje, tak jsme jeli často ve stupačkách a po staveništi, viděli jak jim obří bagr ,,sklouzl‘‘ z trajleru a zůstal půl na půl na něm a na cestě, kterou zablokoval, ale nikdo onu překážku neřešil a poradit sis musel sám v obřím mumraji staveniště a kolony aut osobních, autobusů a stavebních mechanismů. Vše jsme dali bez ztráty kytičky a stále podél jezera (na jehož druhé straně vidíme – tušíme město Ohrid, z něhož jsme startovali) pokračujeme až do Lin, odkud začínáme stoupat do hor parádní cestou – fotíme a náležitě si jízdu užíváme. Tento a pak následující úsek cesty za Elbasan – patří k těm pro mne – k nekrásnějším co do krajiny, cesty, přírody i obyvatel. Stavíme na zcela nově otevřené pumpě a tankujeme na kartu :-), což předloni nešlo ani v Tirane a dokonce nás chtějí ubytovat i v motelu, která je součástí pumpy…jak děvčata dojdou z toalet hlásí, že takto není ani u nás na top čerpačkách, neskutečně čisto a samotný ,,manager‘‘ v sáčku a kravatě, neví co nám snýst a jak nahnat do hotelu:-). Velmi milé a příjemné zjištění, že i v ,,Albánsku‘‘ se ledy pohnuly…i když je to zajímavý paradox, jak kolem super luxusní čerpačky projíždí desítky dvoukolých briček, tažených oslíky a v lepším případě koníkem…
Po pár kilometrech dojíždíme k – nám již známé restauraci – dáváme opět skvělou baštu i když si lehce nerozumíme, změnil se asi majitel i osazenstvo, ale nakonec ani vše neumíme zbaštit a už opět ukrájíme kilometry přes Elbasan a za ním stoupáme do hor, kde nás čekají překrásný zatáčky, hory a motorkářská nirvána…předloni jsem tam málem přidal svůj pomníček, kdo četl ,,Dvě endura Dva světadíly - 2011‘‘, ví o čem píši…Letos vše ok, krásný fotky sou toho důkazem.
Bradashes-Gracen-Mushqtë-Ibë-Tiranë, kde opět kufrujeme a couráme se středem a pak někde úplně mimo ,,mísu‘‘, ale nakonec se vymotáme a Kamëz-Fushë Kruje až do Lezhë, kde si u kruháče dáváme pauzu a kafíčko. Výše popsaný úsek cesty byl pro Iva s Janou šokem z toho jak Albánci jezdí…jako prasata a onen kruháč projel jeden místí borec pod plným plynem s kvílícíma gumama v protisměru, asi 3minuty po nás, my zrovna zesedali z motorek u motelu na kafe – masakr :-(. Tam je člověk jednou nohou stále na pokraji – průseru, díky jejich divokému stylu bez čitelných pravidel – nikdy nevíš, co ti kdo vyvede.
Času málo – hodin hodně, tak do sedel a dál směr Shkodërské jezero, Před městem Shkodër to stáčíme na kruháči doleva a hned za mostem opět doleva směr přechod do MNG a Kruta, Dobra Voda a Bar, kde nás na 1noc neubytují, tak to protahujeme až do Budvy a již lehce rozmrzelí a se soumrakem nacházíme parádní hotel kousek od moře. Dnešní den byl asi ten nej…nejnáročnější, nejvíc zatáčkovitý, nejkrásnější výhledy a taky lehká ponorka byla…My s Oli nechtěli jíst hned v hotelu, ale u moře, posedět, vstřebat zážitky a zchladit hrdla, ale Ivo s Janou toužili deptat po starém městě a obchůdcích…já nakoupil plecháče a ,,gořku‘ a na balkonu pokoje, plánoval další den, Oli zastlaná v posteli a Ivo s Janou obdivovali noční krásy staré části Budvy…

XIII.den 1.7.2013 pondělí
Máme v plánu zajet do Mostaru – já tam ještě nebyl…a už zase dlouho nemusím:-(. Do Boky Kotor je to kousíček a už se těšíme vstřebat onu krásu a atmosféru starého pirátského přístavu. Moc tady o počasí nepíšu co?! Není důvod stále azůro a úmorných 25 až 35°C minimálně, jezdím jen v chráničích a dresu ostatní se paří a tiše závidí :-)… Kotor je mystické místo – pro mne určitě a rád bych tam jednou chtěl ztrávit celou dovolenou – na motorce samo sebou. Objížíme jej tentokráte zprava a stále je co fotit a kochání nebere konce, cesta je krásná, kvalitní a už stoupáme do hor směr Grahovo a dáváme si samá levá pravá a koním řádně vovsa –nááádherááá :-). Někde v Trebinje potkáváme na stařičkých 30let starých hondách dva germány, kteří si to neskutečně užívají a ptají se kudy tudy, ty motorky byly o pět let starší než ti dva, prý od tatíků a zcela bez poruchy…
Mostar:-(, já nevím jak komu, ale na mne zapůsobil depresivně, nemám na mysli město-památky, ale ty lidi ta atmosféra…most nádherný – opravený i za naše kroupy a na něm a okolo něj plno stánkařů a hafo pí…in, tretek..ok ok někdo je rád, tak jo, ale mezi tím patrony a hilzny ze všech možných zbraní, za pultíkem usměvavá paní ve stř.letech a já si představuji, jak její - muž ne zase tak dávno - střílí na jinýho chlapa, možná souseda a třeba právě jedna z oněch patron tomu sousedovi provrtala tělo a bába to s úsměvem nabízí jako talisman…NE za mě NE už tam zase nepáchnu a když nám hlavami začal kroužit bojový vrtulník a pod břichem zavěšený šíleně velký rakety, nebylo mi do smíchu vůbec. Pojedli jsme a dobře, borci nám pohlídali za 5€ každý, motorky i hadry, pár fotek, a už zase dáváme dvě kolečka městem na víc, bo nějak nenacházíme správný směr. Při druhým stání na stejných semaforech najednou, kde se bere tu se bere - slečna dívenka, ušmudlaná až hrůza, ale krásná jako panenka a s nataženou dlaní pod mým nosem něco prebentí a žadoní…ani nevím, jak mne to napadlo, ale v mžiku ji do dlaně plácnu svou dlaní a otočím ji, jako že mi to má opakovat:-)… dívčina stála vykulená až až - evidentně jsme ji tím zaskočil a se slovy: ,,tak hezká a žebrá‘‘ dávám za jedna a na zelenou mizím pryč. Ale ještě celý den a vlastně dodnes na onu dívku myslím a vzpomínám, neb nebyla cigánka, ale bílá a žebravá a krásná…Kdo ví jak žije dnes a co dělá, za pár let bude místo žebrání krást nebo nabízet svý tělo :-(.
Byl to pro mne a je silný zážitek a ještě v Mostaru…Dnešní den se vracíme k pobřeží Jadranu na starou, ,,mnou tolik milovanou‘‘ magistrálu a báječně si to užíváme…jo z Mostaru přeci jeden pozitivní či hezký moment, při tom kroužení po městě a hledání cesty – ty zprávný – ven míjíme, jedeme nádhernou álejí mohutných stromů a jeden z nich stojí přímo uprostřed cesty, pro nás neuvěřitelný pro místní zcela normální, ale byli jsme tak zaskočeni, že jsme si tuto kuriozitu ani nevyfotili :-). Do Živogošče si to míříme krásnými úseky přes: Seliště-Ljubuški-Crveni Grm-Kobiljača a kolem Bačinských jezer do Gradac a a Živogošče, kde byli známí a kamarádi Iva, jež nám pomohli sehnat ubytko atak byla družba dlouho do noci.

XIV.den 2.7.2013 úterý až středa 3.7.2013
Jsem již celý natěšený na cestu do Karlobag, v levo moře, nad hlavou azuro, v pravo skály a hory a před tebou jen samá levá pravá a já často zapomínal ! na Olinku za sebou a nešetřil stupačky, ani rohy hliníkových kufrů :-):-):-). Pravda, dostali jsme lehce držkovou občas do interkomu, ale jinak fááákt motorkářská nirvána:-). V Karlobag mám-e již naši oblíbenou a známou paní Vlastu s domečkem na skále nad mořem a naštěstí měla příbytek volný. Paní Vlasta ve svém domečku uvolnila jednu ,,izbu‘‘, kde byli Ivo s Janou a veškeré zázemí se odehrálo u nás, snídaně, pivínko, štamprlička či vínko a na véču jsme si došli do hospůdky…krásný příběh, mám to tam rád a už si mne i Oli pamatoval majiteli kavárničky na molu, kde jsme byli loni i předloni, prostě krásný místečko nebo jedno z mnoha krásných, jež jsem si na motocestách oblíbil. Zůstali jsme dvě noci a vychutnali si tu nádherně osvěžující až mrazivě zimnou vodu moře :-( v Karlobag - moře je známo tím, že je tam chladné – osvěžující i když je venkovní teplota vzduchu nad 35°C a více :-).

XVI.den 4.7.2013 čtvrtek
Tak se opět loučíme s paní Vlastou - již nás bere jako své staré známé a s ujištěním, že se zase někdy uvidíme, kopeme do vrtule a začínáme ukrajovat další kilometry z naší končící se pouti po Balkáně.
V Karlobagu za čerp.stanicí odbočujeme vpravo do strmého kopce a vnitrozemím a okreskami, pak přes Plitvická jezera do Karlovac - Metlika a Slovinsko. Poprvé za celou naši cestu je lehounce chladněji a tak si přes dres dávám nepromokavou bundu, které říkám neprofuk :-), neb s nepromokem nemá již zhola nic společnýho. Cestou mne asi 2x polekal blikající trojúhelník, že únik vzduchu zadní gumy, dávám tedy hlášku Ivošovi do přilby, že musím přistavit a proměřit tlak a opravdu něco málo chybělo. Na prví pumpě dofoukávám a od tý doby vše ok, drží dodnes. Tož kdo ví co to bylo…
Nemíníme platit éčka za Slovinskou dálnici - jedeme ho zcela mimo dálnice (Novo Město, Lublana, Kranj, Visoko, Kokra, Jenkova Kasarna a přechod Jezerski Vyrch do AT), tedy bez poplatku a nutno dodat, že to byl dobrý nápad a nádherně zakroucené cesty s úžasnými výhledy, završené krásným passem při vjezdu do Rakouska – Prelaz Jezerski Vrch – nám to jen potvrdil :-). Příště, pojedu-li přes SLO, tak jedině tady tudy:-). Po cestě jsme ,,dole pod kopcem‘‘ stavěli za mírného deštíku na kafíčko v Bad Vellach a po dalších kilometrech nás dohnala šílená průtrž, jíž jsme přečkali na pumpě a dohodli, se že pohledáme nocleh, nic nás nehonilo a tak jsme zakotvili v St. Andrä - penz. Deutscher. Jak průtrž přišla, tak rychle odezněla a než jsme se ubytovali , bylo po dešti a vyšel oskar :-). Prošli jsme se tedy městem a posléze, tak nějak posmutnělí - uléhali do lože…poslední noc a poslední snídaně na naší:
Cesta je cíl 2013 - díl I.

XVII.den 5.7.2013 pátek
Budíček-snídaně a ukrajujeme poslední kiláky…jako by i to počasí posmutnělo – je zataženo ale cesta ubíhá svižně, jak již to bývá téměř vždy poslední den na cestách ,, syndrom návratu domů‘‘ velí tahat více za plyn a Ivošovi jakoby chytly saze, jede – spíše letí jak kámen a tak jsme díky dálničnímu přesunu v CZ co by dup. V Brně chytáme první deštík, v Olomouci druhou dávku, ale jsou to takové rychlé přehánky, že ani nestavíme a nepromoky zůstávají netknuté. Za OL se loučíme s našimi spolucestovateli – těšíme se na své blízké a tak stavíme až před Polskou hranicí v našem oblíbenám KFC a tam při okusování kostí probíráme uplynulé dny v sedlech motorky a střádáme další plány:-). Nemohli jsme cestou do Ludgeřovic minout Hlučín a našeho milovaného vnoučka Adriana Helmuta II. a jeho maminku - mou dceru Zuzku, které jsme zastihli venku před domem…jj už mi - nám chyběli a přivítání to bylo krásné a srdečné :-).
Všude dobře doma nejlíp, ale po vybalen s pohledem na motorku si říkám, tak kam příští měsíc to vím SK-UA-MOL-ROM-HU-SK-CZ, ale co příští sezóna ?! Troufnu si na to, co nosím v hlavě a doveze mne ,,helmut‘‘ bezpečně tam i zpět?! Mám jasno, co chci a jdu zatím:
Splnit tátův nesplněný přání – sen vidět jezero Bajkal!
Dnes při psaní těchto řádků jsou již přípravy v plném proudu, těším se a moc, drž mi palce!

A kolik že nám to přibylo na tachometru kilometrů?! Nu nic moc, cca ,,jen‘‘ 4.346, ale zato jeden krásnější než druhý…Schválně jsem zde nepsal ceny za jídlo, ubytko, za benál a tak…popisuji cesty a zážitky ne útratu nebo úsporu, někdo to rád pod širákem, někdo pod stanem, někdo letadlem a tak si třeba vybereš z tohoto povídání místa, kam by ses taky rád podíval a rozhodneš se sám, jak a kde budeš spát a jíst a jak se tam či onam dopravíš, ne?!
Olinka i já na motorce :-) v tom máme naprosto jasno!
A aby mne pustila k Bajkalu, musel jsem (nemusel-chtěl) slíbit, že další větší cesta bude společná, ale někde poblíž či blízko civilizace… ok, ok není problém povídám, byl jsem na promítání o cestě do Gruzie a Arménie, přes Turecko – paráda, domluven výlet ,,kolem komínu‘‘ na r. 2015 :-).

www.autokosmetikasafarcik.com/moto
www.helmutsafarcik.rajce.net

H.Š.
helmut.safarcik@volny.cz