Pyreneje Tour 2012

MŮJ MILÝ DENÍČKU :-)

Úvod:
Jedna cesta
Čtyři BMW
Čtyři chlapi
Dva názvy

1. PYRENEJE TOUR 2012
2. Tour de Méditerranée 2012

Jak se říká, vše je jednou poprvé a tak i letošní motodovolená ve čtyřech byla má první, byť v prvopočátku byla v plánu solo cesta, ale slovo dalo slovo a ve finále jsme byli čtyři:
Marek – nevlastní syn - na BMW K1200GT
Ivoš – jeho tchán - na ,,funglovce‘‘ BMW 1200GS Rallye
Peter – kámoš z Práglu na BMW 1200GS
A já Helmut – na BMW 1200GS Adventure

Přípravy probíhaly v duchu výměny e-mailů co a jak mít či nemít na cestu s sebou, kudy tudy – však to znáš…I víkendové střetnutí na půli cesty v Orlických horách se uskutečnilo, ale jen já a Peter jsme dojeli neb ostatní byli zaneprázdněni a přidal se k nám kamarád z Jablonného, Josef ,,Chozé‘‘ Kolomý :-). A právě díky němu jsme moc z cesty a příprav neprobrali, jelikož teklo víno proudem a čas letěl jako voda, ale bylo moc fajn…

Můj milý deníčku - den ,,D‘‘ je tady:

1.den 18.5.2012 pátek
Budíček před šestou - pohled z okna a omylo mě – termo prádlo a zimní doplňky přijdou vhod – zaplachtovaná a nabalená motorka byla pokryta námrazou :-), ale nic naplat, sraz na náměstí v Petřkovicích (Ivoš je tamní pan starosta :-) ) byl dán, stejně jako odjezd v půl 8. Přišli i kamarádi a rod.příslušníci, rychle se rozloučit, potřást rukou, společné foto, rozdat ,,štípané s makem‘‘ a už jsme byli v sedlech vstříc letošní motorour. Cesta do Španělského letoviska Sitges byla dána, pro svou délku, po dálnicích. V Praze na Dalešické pumpě se přidal Peter a potřást rukou dojel i synátor Michal a další beiker - kamarád Petr Jelen Vjetrník.
Díky všem, jež nám drželi palečky a došli se rozloučit a popřát šťastnou cestu a od tohoto okamžiku opravdu začíná dobrodrůžo. Dopoledne foukal dost silný chladný vítr, ale po obědě již teplíčko a hl. neprší – zatím :-) a tak se jede dobře a ve slušném tempu, až si nás pro jistotu někde v Německu fotí, jelikož v omezení na 120 si to mažem cca 140-150 , tak uvidíme zda a komu dojde od Simíra a Gerchana pozdrav… A když nám to tak odsýpá, valíme stále dál až do FR Muhlhouse, kde nacházíme náš první nocleh. V rukou a zadnicích máme úctyhodných 1080km :-).

2.den 19.5. sobota
Svátek má Ivoš a hned po snídani při balení svého helmuta ve výročních barvách Rallye Dakar - posílá k zemi, na níž zůstává po jeho zvednutí, ležet držák i pravý kufr. Celá akce trvala pár vteřin a já, jen o pár kroků dál balící svou motku, slyším sténání a hekání a koukám na Ivoše, jak se s bávem přetahuje a tahá jej – zbytečně – zpět do polohy běžné při parkování :-):-):-) jen to křuplo a bylo to. Kdo je připraven - není zaskočen a tak americká páska a kurty vše napravují a po zbytek dovolené byl kufr na svém místě - tak jak má…Utěšuji Iva slovy ať to neřeší, že toho bude více…a bylo – posléze a nejen u něj :-). V závěru se chechtáme všichni se slovy již nikdy nebude jako nová:-). V plánu máme směr Lyon a Mende a tak do sedel bo štreka daleká a valíme opět dálnicemi – mimochodem s luxusním povrchem byť ne za malý peníz – dále vstříc novým zážitkům. Někde na pumpě v okolí Bresancon nění Marek žárovku v zadním blinkru a já zjišťuji ztrátu jednoho ze tří šroubů na zadním blatníčku . Tak pro sichr ojet všechny ostatní a dotáhnout, kávička – my - Peter 2dny starou vaječnou bagetu z top-case :-), kterou pozřel bez uzardění a čoveče - bez následků.
Za Lyonem v městečku Le puy-en-Velay, bereme benzín a první setkání s tankováním v automatu na kartu – zdržení asi hoďku neb s tím zápasíme všichni čtyři, ale konec dobrý vše dobré a doufáme, že nám automat karty nevycucal do mrtě – lístek o transakci nedal – pro jistotu svou a naši děsnou nejistotu . To již jsme mimo dálnici a tak začínáme zlehka tvarovat profil našich ,,placatých‘‘ pneumatik do správných tvarů…a hezky si to užíváme.
V okolí městečka Sévérac-le-Chateau bloudíme a ne a ne najít ten správný směr a tak bereme za brzdy a prví nocleh co nám přijde pod ruky a hned pod romantickým zámkem či hradem a přišel náramně vhod. Rychlá sprcha a valíme do hospy na veču. V příjemné restauraci pod zámkem - při kousnutí do chleba přicházím cca o tři a půl tisíce !!! Do dlaně vyplivuji keramickou korunku zadní stoličky. Nevím kam s ní ať ji neztratím, tak zabalit do kapesníku a šup s ní do kapsy – osudová chyba . Ale to netuším, tak dáváme další láhev vínka a mašírujem zpět na penzion, je chladno ruky v kapsách a tak našmátrám ,,posmrkaný kapesník‘‘ tak šup s ním do kanálu u cesty - co zrovna deme kolem něj… za pár minut se někdo z chlapů ptá: ,,Kams dal korunku?! Krve by se ve mně nedořezal, jak mi to došlo a už klušu zpět do kopce a hledám v šeru onen kanál, ostatní chcali magi v kostkách, jak mne vidí ležet u krajnice – nohy do cesty a ruku až pod paži v kanále – mám ho!!! Naštěstí byl plytký, nebo spíše plný bordelu a odpadků.
Pozooor jede auto – řvali chlapi…, no jo, ale mi natekla ruka a loket nechtěl prolézt ven…tak se celý překulit na bok (jak vorvaň sem musel vypadat), ať zmenším profil paže a na poslední chvíli uskakuji před blížícím se a nic netušícím frantíkem s očima vyvalenýma na čelním skle:-). Na pokoji dáváme ještě zbytek Beskydského čaje – účastníci loňského ,,Krkonošského grilování U Boba‘‘ znají onen lektvar z mnoha bylinek a s 53,,volty‘‘ – mňamka. Doutníček navrch a spíme jako mimina…

3.den 20.5. neděle
Ráno není lepší než noc, neboť ta propršela a nic neukazovalo na to, že bude líp a nebylo! Ale kdo jede s Helmutem a nezmokne či spíše nepromokne na kost, jako by nebyl :-):-):-), že?! Tak do ,,olaček‘‘ a za slušného lijáku hledáme Millau - donedávna nejvyšší most světa Viadukt Millau. Déšť houstnul a houstnul a tak si pramálo vychutnáváme nádhernou krajinu, kterou projíždíme – udolím říčky se kroutíme jako hadi a místy i bloudíme, ale na dálnici se nám nechce, máme v plánu vidět most odspodu v celé své kráse a ne za jízdy po něm…Za krásného počasí to musí být úchvatné, ale nám se most zjevil jako z hororu – vykukoval jen sporadicky z mraků a chuchvalců par, vyjeli jsme i na jeho vyhlídkovou terasu s muzeem a restaurací, ale byli jsme tak promočeni a znechuceni počasím, že jsme se shodli jen ke společné fotce a vyrazili dále směr Španělsko a dnešní cíl cesty - Sitges.
Vzhledem k počasí volíme opět dálnice ať to odsýpá - déšť střídal sluníčko či průtrže mračen s kroupami a s teplotami mezi 17°C ale i 8°C. Před Barcelonou, jsme největší dávku vody se silným větrem, přečkali pod přístřeškem po projetí mýtnice a tím jsme unikli zcela jisté pohromě. Za cca 30 min, kdy jsme usoudili, že již nechčije tak brutálně, ale jen velmi silně - pokračujeme dále a po pár min jízdy dojíždíme dálnicí do míst, kde jsou k našemu šílenému údivu hromady krup, kupy listí na cestě a utopená auta po podjezdem dálnice – no masakr, svatí nás osvítili a pod přístřeškem zdrželi :-).
Sl. Pavla - jež na nás v Sitges čekala, tomu ani věřit nechtěla – prý tam prší 2x do roka :-):-):-) a my dovezli takovou kalamitu. Ovšem místo a kvalita ubytka všechny naše cestovní
,, útrapy‘‘ vynahradila – nádherné apartmá až pro 7os – výhled přímo na pláž a kostelík – jedna báseň…Komplet celé apartmá se v mžiku mění na obří sušárnu, protože nepromoky splnily svou funkci na 100% :-)… po čase vodu pustily a statečně zadržely…

4.den 21.5. pondělí
Máme dopoledne volno a tak po báječné snídaní kterou nachystal Ivoš pro zbytek osazenstva, vyrážíme na prohlídku letoviska, hlavně jeho staré části – viz fota na www.helmutsafarcik.rajce.net
Po obědě si nás vyzvedává sl.Pavla a už nás veze do rodinného vinařství PARÉS BALTÁ. Tady se sluší poděkovat jak sl.Pavle, tak panu Marcu Piconovi – řed.společnosti pro export tamních vín do naší republiky www.vino-spanelsko.cz (importér p. Petr Všetula z Hlučína) a taky do USA. Tento ml muž se nám věnoval celé odpoledne až do pozdních večerních hodin, kdy jsme po exkurzi do hor s prohlídkou tamních vinic zakončili koštem vín přímo v repre prostorách fy:-) a že bylo co koštovat…večer jsme pokračovali v koštu i na apartmánu a na kutě jsme šli hooodně pozdě…ještě že ráno nás nic a nikdo nikam nehonil.

5.den 22.5. úterý
Měli jsme v plánu na doporučení návštěvu blízké přehrady Rio Foix, klášterů Montserrat (Monistrol de Montserrat) a Římské památky ve městě Tarragona…vše stálo a stojí za vidění a pokoukání viz fota…ten den se konečně i vyčasilo a hlavně oteplilo a tak jsme si jízdu náležitě vychutnávali, ovšem tento den budu asi i slavit, jako své druhé narozeniny :o). Kláštery a příroda okolo nádherná i cesta k nim a tak raději ať promluví opět fotografie…
Při cestě dolů zpět z klášterů byl před námi autobus, cestička klikatá-vytesaná ve skále tedy uzounká a předjet stihnul jako první Peter a já vyčkával na skulinku a jistotu, že to dám a stihnu před další sérií zatáček. Podařilo se, tak nahrbit – po plynu a nádherná svižná jízda s jiskrami od stupaček, snad v každé zatáčce, když tu při výjezdu z táhlé pravé za tři pod plynem a téměř na koleně… uprostřed cesty Peter!!! Pamatuji si jen jeho vyvalené oči na jeho plexi, dodnes mi v uších zní můj řev do přilby, který nelze publikovat a v tisícině vteřiny mi letí hlavou rodina, vnuk…ještě jsem stíha vybírat místo kam jej trefím – přední kolo, levá holeň nebo zadní kolo???!!!
V daném okamžiku, jež mi dnes připadá jako věčnost jsem ještě stih vymáčknout spojku, zabrat natvrdo přední i zadní brzdu a …a čekal co bude…jak mne odstř.síla vrhla - na vší silou zapřené ruce - ruplo mi něco v rameni – jen o pověstný vlásek jsem minul Peterovu mašinu za zadním kolem a z ,,agonie‘‘ mne vytrhl až řev motoru v omezovači – v té křeči jsem nepustil plyn, který byl na doraz při výjezdu z nádherné pasáže…
Jak kámoš posléze doznal – otáčel se na dost blbém místě :-), téměř osudové špatné rozhodnutí – moment špatného úsudku a neštěstí bylo dá se říci neodvratné…Ano, můžeš si pomyslet, že jsem jel jak urvaný – taky pravda, ale kdyby na cestě byl strom, přejeté zvíře či olej na asfaltu, je to jen a jen mé riziko, ale kámoše točícího se na výjezdu ze zatáčky jsem tam vážně nečekal…
Uff - vyšlo to a táta mne tam shůry opravdu musel ohlídat, nevím, nevím, kdo a jak často by nám tam nosil kytičku…Ten den, tedy po zbytek dne, jsme se již jen ploužili a nálada byla na bodu mrazu, ale večer u dobrého vínka, jsme to již rozchodili - oba dva aktéři kaskadérské vložky a prý si Peter bude dlouho pamatovat a v uších mu bude znít ten můj děsný řev z přilby, jak jsme prolít okolem něj, že i motor v omezovači jsem přeřval :-):-):-). Probírali jsme vše dlouho do noci u skvělého vínka a loučili se s letoviskem SITGES – mohu vřele doporučit a na kutě jsme šli až po půl druhé, bo hola hola - ráno nás ANDORA volá :-).

6.den středa 23.5.
Ráno se těžce vstává, uklízí a balí, ještě že vínko bylo opravdu kvalitní a hlava nebolí nikoho a tak v 10°° máváme sl. Pavle, loučíme se a vzhůru na PYRENEJE…Ten den zažíváme úchvatné scenérie a zatáčkovité pasáže, jež si dáváme nechtěně – dvakrát – ještě že:-)…Asi ani nemá cenu ti popisovat, co prožívá motorkář, když je ve svém živlu a jízda jej zcela pohltí…jeli jsme trasu ze Sitges-Igualada-Carvera-Ponts-Oliana-Coll de Nargó a z Ribera d´ Urgellet v levo na Sort až do Llavorsí a zpět do Urgellet – neboť přes Lavorsí se do Andory nadalo dojet a to byl jeden z nejúžasnějších úseků celé Pyreneje Tour 2012!!! Neskutečných 30km tam a 30km zpět v šíleném kalupu, ale taky spoustou zastávek na focení a kochání se…při jednom odjezdu z odpočívadla, odkládá svého miláška Marek na pravobok a již nikdy nebude jako nový , ale i toto k tomu patří, když to není za jízdy ve stovce… jde o h…o, odřené plasty se polepily samolepkou a bylo…:-). Když jsem dojel do Urgellet na kruháč a na chodníku počkal na ostatní účastníky, museli si šoféři jedoucí okolo myslet něco o možném úpalu jednoho poskakujícího motorkáře, co se chechtá ne celé kolo s hubou od ucha k uchu:-):-):-) Fakt boží úsek oněch 60kiláků v překrásné krajině a pořádném tempu…
Do hotýlku v Andoře – Comapedrosa - v měsečku Arinsal, nám zbývalo cca 35km a bylo se na co koukat, v Andoře je šrumec - provoz, ale vše v rychlém tempu a v pohodě, penzion přímo pod lyžařským střediskem nacházíme rychle, ale není čas na papu ani doplnění tekutin protože Maro dostál svému a jelikož si zadní gumu nevyměnil doma před odjezdem, tak přišel v Andoře na to, že je po smrti - ta guma – zadní:-). Tak rychle shodit bagáže, ubytovat se, sprcha a už jen tak na lehko sedíme na motkách a valíme dolů do města hledat pneuservis…v Andoře žádný problém - za 20min nacházíme celou ulici plnou pneuservisů a prodejen s motodíly – motorkami – Andora je zemí zaslíbenou pro motorkáře a za 185 éček má na svém biku funglovku speciálku pro cesťáky dobrý preiss - dobrý maník v servisu a už valíme na hotýlek bo hládeček jak byk a žííízeň je věčná:-), ale než se usadíme v penzionu, tak jej mineme a tlačíme to dál do hory a nakonec se doštracháme až po sjezdovky vysoko do hor a že to byl dobrý nápad, posoudíš sám na fotkách…
Véča co kuchyň, kuchtík a číšník zároveň dá - byla ok - k tomu lahvinka vína + nějaký pivínka a to vše za 42€ pro čtyři maníky :o) není co řešit. Úžasně příjemný číšník či majitel - kdo ví, nás ale jen tak nepustí a musíme si dát ,,šláftruňk‘‘ nějaké místní sladké a pak ještě jeden Jegermeister a pak chtěl nalévat dál, ale my se hrdinně ubránili – škoda.
Jo a nocleh stál 15€ se snídaní na os !!! Tam bych rád zůstal dýl, ale nic naplat ráno ráníčko valíme dál, bo čas je náš úhlavní popoháněč…

7.den 24.5. čtvrtek
Ranní šňadaňko nemělo chybu – ještě olepit hotýlek nálepečkami a můžeme vyrazit vstříc dalším dobrodružstvím - dnes máme v plánu navštívit křižácký hrad Carcassonn a dostat se k moři. Opět si užíváme nádherných scenérií a kocháme se výhledy z pasu Ordino, Port d´ Envalira 2.408mnm, Col du Chioula 1.431mnm.
Jsme sedmý den na cestách - Pyreneje necháváme pyšně se tyčit za námi a cíl naší cesty hrad Carcassonn stále v nedohlednu – GPS si s námi pohrává jako kočka s myší – slunce pálí jako sedlák cepem a my kličkujeme mezi poli a vesničkami, kde se čas dávno zastavil. Bylo by to krásné se kochat a ploužit, ale nás opět tlačí čas a tak ponorka nenechává na sebe dlouho čekat . Aktéři opět stejní - Heli z Ludgeřovice a Peter si musí chlapsky a nahlas říci co a jak, že nejsme na okruhu v Sosnové, že je třeba taky něco i vyfotit a bylo vymalováno :-). Chlapi to maj jednodušší než ženské, vynadají si pořvou si, případně si dají po hubě (to nebyl náš případ :-) ) a život jde dál, ale ženský :o) ani nedomyslet :-):-):-)…A tak se i stalo a po zbytek dovolené panovala opět uvolněná a kamarádská nálada, jako první dny:-). Hrad jsme nakonec našli a dobyli, ovšem za úmorného vedra, mírně rozhašené nálady a k moři stále hafo km. Tak jen pár fotek, kávička a už mažem směr Marseille. S podvečerem a soumrakem začínáme hledat ubyto a nacházíme jej v přístavu v Sausset les Pins hotel de la Plage – NEDOPURUČUJI !!! Drahý jak c.p a ke kultuře za ty kroupy (35€ bez snídaně) to mělo hooodně daleko. Ale střecha nad hlavou a sprcha byla… Večer dáváme veču na molu u moře - Marek nic – první signál, že se něco děje  a deme na kutě.

8.den. 25.5. pátek
Tento den - týden po startu z rodné hroudy – máme v pácu navštívit Park Naturel régional VERDON, slunce ukazuje svou sílu a dává nám o sobě řádně vědět, ale i tak nám cesta hezky ubíhá a je se na co koukat a samotný Canyon, tak to je pohádka, kterou je nutno vidět ovšem je zapotřebí mít na ni daleko více času, než my. Fotky opět napoví více. Tento den zažijeme jeden z největších extrémů co se rozdílu teplot a vývoje počasí týče. Až po průjezd se zastávkami v okolí Canyonu nádherné slunečné počasí, ale pak jako mávnutí proutkem se počasí rapidně horší, když dáváme piknik na odpadkovém koši na konci průjezdu nad přehradou Lac de Sere Poncon, tak to již s obavami, že nás přepadne déšť. A to nemáme tušení co nás ještě ten den čeká :o).
Po průjezdu Barcelonnette, St pauli stoupáme na Col de Vars a Col de Izobar, kde vládne déšť, zima, metry sněhu a při sjezdu do cíle dnešní etapy do Briancon – průtrž mračen zakončená krupobitím a 2cm vrstvou krup na cestě uff i tentokrát to vyšlo :-):-) a nikdo nelehnul, byť jsme jeli pomalounku a krokem tak rozevlátí po celé šíři cesty. Ale sjedeme do města a tam pohodička teplíčko a po dešti či kroupách ani vidu ani slechu – inu Alpy a vysoké…a krásné ale zrádné na počasí a fest!!!
A to ještě není všem dnešním překvapením konec, to největší si nechává Maro až na pozdní večeři…. Tu totiž sháníme snad po celém Briancon leč marně, až se na nás štěstí usměje, jak později zjistíme v místním ,,Casinu‘‘. Ale velmi, velmi jsme si pošmákli na místní specialitě v litinové misce – Lazaně – nejsem žádný nudložrout, ale to byla opravdová mňamka a gurmánský zážitek...nu a zde z Marka při skvělé baště vypadlo jediné a poslední tři slova za ten den: ,,Ráno jedu domů!!!‘‘ tři slova…a ta dodržel - ráno v 7°° zmizel a o půl noci jsme z domu dostali zprávu, že dorazil a je ok…1400km na jeden zátah :-).

9.den 26.5. sobota
A tak jsme od soboty cestovali již ,,jen‘‘ ve třech! A užili jsme si sobotu opravdu náležitě, GPS nás povodila po opravdu horských serpentinách, kde byl až strach dolů pohlédnout, ale zato ty úžasný výhledy a panoramata…fotky řeknou více než mé ,,kostrbaté‘‘ řádky a vzpomínky a tak jen kudy tudy jsme se potulovali:
Col du Lautaret, Col du Galibier – zavřený (sníh)…, přehrada - Barrage du Chambon, Les 2 Alpes, Col de Heuz – ten si kdysi dávno vyšlápnul Ivo i na kole - klobouk dolů, , Col de Ornon, nákupy v marketu pod průsmyky, jimiž jsme projížděli a zpět do Briancon…mnohé vzpomínky a zážitky vyvstanou a vybaví se, ještě dlouho po prožitých situacích a momentech z naší cesty – okolí Briancon je vskutku nádherné, nu ani nevím zda bych našel místa, kterými jsme projeli a napsal o nich, že nebyla hezká…každá zatáčka, každá vesnice-hora-průsmyk či země má své kouzlo a není šance zhlédnout a pokochat se všemi místy na zemi…, ale aspoň se o to člověk má pokusit a má cestovat a poznávat jiné kraje, lidi a jejich život…jejich domovy a to kde a jak žijí…

10.den 27.5. neděle
Neděle je pro nás ve znamení přesunu ,,konvoje‘‘ z Briancon směr Švýcarsko do Chamomix. Lehce asi hodinu v Briancon bloudíme a neumíme najít ,,cestu z města‘‘ a tím zjišťujeme, že v Briancon by toho bylo daleko více k vidění, ale času tak málo…. Vyjíždíme na průsmyk ……….s částečně spuštěnou přehradou Col du Mont Cenis (http://en.wikipedia.org/wiki/Mont_Cenis ), na jejímž dně jsou vidět cesty i bunkry, ale je kosa jak z nosa a mlha, tak to na žádné dlouhé očumování néní a valíme zase dál, ten den přejíždíme x-krát čáru mezi - Fr do IT pak do CH do Chamomix…
Musím říci že pohled na Mont Blank je impozantní a nikdy jsem nebyl v blízkosti tak vysoké hory 4.810 m.n.m. A taky se nám ukázala v celé své kráse…

11.den 28.5. pondělí
Z Chamonix do ekko farmy v Porlezza, Provincia Como u Lagodi Lugano…
Cesta pod úbočí Matterhornu ubíhala hladce a za krásného počasí přes Martiny, Sion, Visp a Zermatt – Matterhorn, ale jelikož je tam zákaz vjezdu jakýmkoliv vozidlům, tak jen foto a velmi příjemný piknik na lavičkách vedel příjezdové cesty k Zermatu…
Cesta nás pak zavedla do hor – překrásných hor a tak nastala kochačka, žádný kvalt a tu náhle Peter zmerčil pod námi malinkatou, ale malebnou přehradu (Lago di Palagnedra ) a náznaky domluva, že tedy sjedeme až k ní na hráz. Jenže cesta k ní se vracela za svodily, v téměř 180° a Ivo si najel jednak velmi pomalounku a taky hnedka u svodidel – místo aby si najel. Nu a nastalo to, co muselo – pravá noha krátká a už se válel :-). Na to, jak ,,karambol‘‘ vypadal dost nedobře, tak šup ukázkový parakotoul a motka ani svodidla netrefila. Problém nastal jak tu mršku přeloženou dostat zpět na kola, když lehla proti svahu…Sám bys to nedal ani za nic…ještě že jsme byli na to dva, ale i tak zpoceni až za nehtama oba.
Ivošova Dakar edice sic obdržela dalších pár, ale jen pidi šrámečků a jelo se dál…Tydle ty kotrmelce na místě, to je hned - stačí jen pomyslet a už ležíš a když se Ti to podaří třeba na pumpě, kde je hafo diváků a jsi sám, tak to je teprve prča, jak se všici v duchu řehtají a škube jim hubou :-).
Tak jako již mnohokráte a na jiných cestách či vyjížďkách i tady jsme si dali ,,tajný závody‘‘…Někde na v horách na Via Cantonale ve Švajcu, nás na semaforech dojela ,,grupa mocného udeřeňa‘‘ na 6-ti řachtajících strojích Ducatti a hned hrrr před nás nekompromisně bez pozdravu a to neměli dělat, bo to namíchlo jak Péťu – stojícího jako první z nás a před něj se narval ,,drzý němčour‘‘ na Multistradě, tak mě - kdy se přede mne namačkali další čtyři a jeden se už nevlez, tak zůstal v zadu a byl mazec… Bouchly saze a jak blikla oranžová, tak doslova všichni jako hladoví psi – po plynu a nastal ,,tajný závod‘‘ a vzhledem k tomu kde a na jakých silnicích se odehrál, tak klidně mohu napsat, že to byl závod se smrtí téměř jistou při jakémkoliv sebemenším zaváhání…vlevo skaliska a kopce a vpravo srázy, že dna nedohlédneš a cesta nu vlásenka uzounká samá levá pravá – předjet se nedalo bez obrovského rizika kolize či nedobrždění.
Mazec to byl úžasný, stále jen 2 - 3 plný kotel, dojet ,,soupeře‘¨na zadní kolo – náznak předjetí…po brzdě a dvě - na koleno a zase plný za tři a tak fuuurt dokola až dolů do údolí a první vesnice, kde jsme byli odměněni soupeřovými zvednutými palci hore :-)…zapomněl jsem napsat že Ducatisti byli nalehko a my s kufry a stany a přesto neujeli ani o píď…. :-):-):-) - krásný příběh, jen ubylo hrubo vzorku na gumách i na deskách :-) MASAKR…
Abychom zchladili vášně a vstřebali adrenalin, padlo rozhodnutí na pauzu v podobě neskutečně dobré kávičky a ještě lepší zmrzliny – až se mi opět sliny zbíhají… A už tady bylo pozdní odpoledne a bylo načase hledat kam dnes hlavy složíme. Nakonec jsme objevili ,,nádherný‘‘ ekofarmu - kemp u města PORLEZZA v provincii COMO Via Calbiga , kde se pásli koně, štěkali psy, šéfová-majitelka měla neskutečně zvučný a řičný smích a děsně nás žraly mouchy a komáři. Střechu nad hlavou nám poskytly letité chatky s malinkou dětskou vaničkou místo sprchového koutu :-). Ale zato hned vedle byla super restaurace v níž dělali skvělou pizzu a nalévali ještě lepší vínko – co více si po náročném dni přát…Pejsci paní domácí byli v mžiku našimi kámoši, tedy spíše od okamžiku, kdy je Ivoš začal krmit naší šunkou za éčka :-).

12.den 29.5. úterý
Z ekkofarmy pokračujeme v úterý po parádní snídani dále a stále více a více se blíží konec naší parádní cesty…Nemá cenu opět popisovat krásy tamních cest, pohoří a přírody to vše asi lépe vyjádří fotky na rajčeti, tak snad jen popis trasy:
Passo Tonale a památník I.svět.války na vrcholu, Mendolapass a moc dobrý obídek, Passo Sella v mlze a při 7°C, Pass Porcii a v Arrabě pod Passa Sella noc v rod. Hotelu Genziana (www.genziana.it)

13.den 30.5. středa
Z Arraby směr Falzarego, Cortina di Ampezzo, Lago di Dobicca , Felbertaurentunel – tady nasazujeme nepromoky , Bad Ischl a v Ebensee nacházíme příjemné rodinné ubytování za slušný peníz…na veču dáváme šnycel přes celý talíř a je to naše poslední společná noc ve třech, neb zítra se u Linz rozdělíme.

14.den 31.5. čtvrtek
A máme tady poslední společnou snídani – balení motek, rozloučení s domácími a začínáme ukrajovat poslední kilometry PYRENEJE TOUR 2012…
Před Linz na odpočívadle se loučíme a Peter si to pofrčí směr Praha, ale taky potkáváme partičku z Rožnova na choprech co jedou domů, tak společné foto - pokec a už si to frčíme s Ivem zase po nezáživné dálnici směr Brno a Olomouc. Tady si to zpestřujeme odbočkou na kávičku k jeho rodičům do Litovle a pak Šumperk, Bruntál, Opava a už jsme opět v Petřkovicích na náměstí, kde se necháváme vyfotit řidičem autobusu MHD, co má zrovna na konečné pauzu a my máme taky pauzu – tedy spíše ENDE.
Živi a zdrávi opět doma, nu doma - já než dojel k rodnému domku musel ještě, dle telef.instrukcí manželky na hřiště, kde na mne čekal zástupce z Baniku OV, abych posvětil podzimní zápasy - jejich prvoligového oddílu žen – na našem hřišti :-)

Co říci – napsat – závěrem… snad jen že byl opět naplněn jeden z ,,klukovských‘‘ snů a tajných přání.
Chlapi nestárnou, jen jejich hračky jsou dražší a dražší:-):-):-).

A kam to bude příště, kam chci nakouknout - zhlédnout jiný kraj, užít hafo adrenalínu a zážitků v sedle mého ,,helmuta‘‘?!

Tak v tom mám již jasno nu mám – máme :-) cestu již i za sebou :-) a prvně i s ženou Olinkou:

Z Pyrenejí do MNE
aneb
Cesta do země kde ,,Hrdinové nepracují‘‘
15.8. do 28.8. 2012

www.autokosmetikasafarcik.com/moto
www.helmutsafarcik.rajce.net

H.Š.
helmut.safarcik@volny.cz

logo